Tato stránka přináší aktuální informace týkající se zmáhání havárie po vykolejení cisteren převážejících benzen, k němuž došlo 28. února 2025 poblíž železniční stanice Hustopeče nad Bečvou. Cílem je zodpovědět nejčastější dotazy týkající se dopadů této bezprecedentní události, při níž uniklo velké množství benzenu do životního prostředí. Stránka bude průběžně aktualizována podle dalšího vývoje situace a nově dostupných informací.
Více informací naleznete zde:
https://www.cizp.cz/aktuality/ekologicka-havarie-v-hustopecich-nad-becvou-aktualizovano-26-5-2025
REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Středočeská Nelahozeves není jen rodištěm skladatele Antonína Dvořáka, ale také městečkem, v jehož katastru se v minulosti do země ukládaly odpadní látky z nedalekých průmyslových závodů. Sudy s volně vytékajícími styrenovými smolami jsou již vybuchlou bombou pro spodní vody a ovlivňují kvalitu života lidí v širokém okolí. Soud konečně rozhodl o tom, že sudy musí zmizet. Realizace je ale na státních orgánech ochrany životního prostředí, kterým se zatím do akce moc nechtělo.
Stoupám nenápadnou lesní cestou vzhůru od silnice mezi nelahozevským zámkem a místní částí Hleďsebe. Planina, na které se po chvíli vynořuji z porostu, láká svým svěžím prostorem k rozběhu, což se mi zprvu nechce, nicméně opodál slyším zvuk vytočených motokrosových motorů, a tedy přece jen upaluji jejich směrem.
Scenérie, která se mi naskytne na okraji nepřirozené prolákliny je vskutku bizarní – chlapci na terénních motorkách krouží přes dolík, aby vzápětí přes jeho okraje vyskakovali na louku. Pod zubatými koly motorek vždy něco zapraská a odfoukne povědomým zvukem kapaliny vytlačované z nádoby malým otvorem.
Dostal jsem se na místo uskladnění tisíců sudů se styrenovými smolami. Měly už dávno zmizet, ale nepochopitelnou natvrdlostí odpovědných orgánů se jejich obsah dál vsakuje do půdy.
„Proč chodit na komára s bazukou?“ pokládá řečnickou otázku starosta Nelahozevsi Jakub Brynda, který se už řadu let snaží sudy s jedem definitivně dostat ze „svého“ katastru. Naráží s ní na typický český problém dělání jednoduchých věcí co možná nejsložitěji – místo aby odpovědné orgány, zejména Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), konaly, přehazovaly si dosud sudy s jedy jako radioaktivní brambor.
O co vlastně v Nelahozevsi jde? Kauza se týká skládky nebezpečného odpadu, kde byly v minulosti (především mezi 60. a 80. lety minulého století) uloženy tisíce sudů se styrenovými smolami – vedle dalších chemikálií z výroby bývalého státního podniku Kaučuk.
Tyto sudy, původně počítané na více než 20 tisíc kusů, jsou dnes částečně odstraněny (přibližně 16 tisíc zbývá) a mnohé z nich jsou v havarijním stavu, tedy poškozené a děravé.
Únik chemikálií z nich již probíhá. Místní obyvatelé i představitelé obce upozorňují na skutečnost, že z takto poškozených sudů neustále vytékají látky, které kontaminují podzemní vody.
Situace je doložena pravidelným monitoringem, který v některých případech ukazuje nadlimitní koncentrace škodlivých látek ve studních. „Skládka je na kopci, takže lidem dole pod ním desítky let zarůstají studny, protože se je bojí používat,“ potvrzuje neveselou skutečnost starosta obce.
Odstraňování skládky styrenových smol z dob komunismu začalo v roce 2019 na základě veřejné zakázky ministerstva financí. Už o rok později ale byly práce přerušeny – ukázalo se totiž, že rozsah skládky je mnohem větší, než jaký předpokládal projekt.
Od té doby sanace stojí. Skládka je vytěžena zhruba ze třetiny, zbylých přibližně 16 tisíc sudů zůstává v zemi a odpovědné orgány se dosud přely o tom, zda jde o starou ekologickou zátěž, což je stanovisko ČIŽP a Středočeského kraje, anebo o ekologickou havárii, což je zákonný terminus technicus pro akutní stav vyžadující neprodlený zásah.
V polovině února Krajský soud v Praze rozhodl, že v daném případě se skutečně jedná o havarijní stav. Z toho vyplývá, že do 30 dnů od právní moci rozsudku (tedy od doručení jeho písemného vyhotovení) musí buď Krajský úřad Středočeského kraje, nebo Česká inspekce životního prostředí zahájit řízení o uložení opatření k nápravě, a to původci závadného stavu.
S ohledem na to, že žaloba směřovala toliko k uložení povinnosti konat (k ničemu jinému ze zákona vést ani nemohla), bude na Krajském úřadu Středočeského kraje, resp. ČIŽP určit, jaká opatření a komu budou ve věci ukládána.
Soud současně konstatoval, že havárií není samotná existence skládky, nýbrž skutečnost, že postupem sanačních prací došlo ke zhoršení stavu vod. Zároveň odmítl argumentaci žalovaných orgánů (ČIZP a Středočeský kraj), že v případě sanace starých ekologických zátěží nemůže dojít ke vzniku havárie.
Podle soudu došlo v důsledku sanačních prací minimálně k závažnému ohrožení jakosti povrchových a podzemních vod (po zahájení sanačních prací pak i k jejich zhoršení), což naplňuje definiční znaky havárie ve smyslu § 40 odst. 2 vodního zákona.
Následkem havárie je potom stálé (minimálně) ohrožení jakosti povrchových a podzemních vod, jelikož je stavební jáma nadále nezabezpečená a odkrytá.
Na Krajském úřadu Středočeského kraje se před pár dny konalo pracovní jednání za účasti zástupců Ministerstva financí ČR, České inspekce životního prostředí, obce Nelahozeves a města Kralupy nad Vltavou.
„S ohledem na danou situaci jsme však svolali pracovní jednání dotčených stran, abychom se navzájem informovali a nastínili případné možnosti dalšího řešení. Máme zájem na tom, aby se v dané věci konalo, je však zřejmé, že vše musí proběhnout podle zákonných postupů a lhůt,“ uvedla radní Jindřiška Romba.
„Je jasné, že další prodlevy povedou jen k prohlubování problému, který bude stejně nutné vyřešit. A samozřejmě také zaplatit. Jestliže před pěti lety byla sanace skládky vyčíslena na 200 milionů korun, dnes už jsme na půl miliardě,“ upozorňuje starosta Nelahozevsi Jakub Brynda.
Při předpokládané snaze ČIŽP bránit se rozsudku kasační stížností, v jejímž rámci může žádat o přiznání odkladného účinku (tj. posečkání se lhůtou pro plnění povinnosti stanovené rozsudkem), se dají totiž dají očekávat další průtahy.
Do neoploceného areálu zasazeného v malebné krajině severního Povltaví přitom kromě motorkářů o víkendech dál chodí na vycházky rodiny se zvědavými dětmi a psy.
„Když se na silnici vylije benzin z havarované cisterny, zavoláte hasiče. Když se v přírodě objeví havárie takového rozsahu jako tady, je to práce pro armádu,“ dává logický návod na provizorní okamžité řešení akutní havarijní situace Jakub Brynda.
Těleso zčásti vytěžené skládky, včetně lagun, není momentálně nijak zabezpečeno proti vniknutí, je pouze obehnané páskou.
Nedávno provedená analýza hydrogeologa Petra Dosoudila, který měření prováděl na objednávku obce, navíc prokázala vysoké nadlimitní koncentrace i v lagunách, které se v nezakrytém tělese skládky vytvořily a v nichž se dešťová voda mísí s černou smolou, vytékající ze svrchní vrstvy částečně obnažených a zkorodovaných sudů.
Pravidelně se měří též koncentrace látek ve třech vybraných studnách v ulicí Pod Strání. Zde monitoring sice poškození vod dosud neprokázal, obec ale nedávno nechala odebrat vzorky vody v celé ulici, přičemž u čtyř z nich byly naměřeny nadlimitní hodnoty látek pocházejících ze skládky, a to do úrovně pětinásobku limitu.
Styren je jedním z nejpoužívanějších monomerů v chemickém průmyslu. Slouží jako klíčová surovina pro výrobu polystyrenu, akrylonitril-butadien-styrenového (ABS) kaučuku a dalších polymerních materiálů. Jako těkavá organická látka se může postupně uvolňovat do ovzduší, přispívat k tvorbě fotochemického smogu a reagovat s oxidy dusíku za vzniku sekundárních polutantů, například ozonu. Dalším rizikem je možná kontaminace podzemních a povrchových vod.
Pokud teplota styrenu překročí 32°C, polymerizace se může stát nekontrolovatelnou, což výrazně zvyšuje riziko exploze, a to i v případě, že je stabilizován. Z tohoto důvodu se doporučuje skladovat styren při teplotě pod 25°C.
Styren má negativní vliv na nervový systém člověka, přičemž vyšší expozice může způsobit bolesti hlavy, poruchy vidění či křeče. Dlouhodobé vystavení styrenu může vést k poškození jater, ledvin, krve, imunitního a nervového systému.
zdroj. INFO.CZ
https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/jedy-zakopane-v-zemi-u-nelahozevsi-by-mely-konecne-zmizet-rozhodl-soud-mic-je-na-strane-cizp-a-kraje?fbclid=IwY2xjawKT5yJleHRuA2FlbQIxMABicmlkETBHY25GbWkycFFvT25peVpDAR5yUTZlrm3ARCHS9fQY-2NxZCQwc9QyAgp9rpMUtXhlf47lWh26VrpkP4Q_ew_aem_io5-NbmWtHCbCka27rz1jA
Vroce 1991 se v Česku začalo s odstraňováním starých ekologických zátěží. Ani po 33 letech není hotovo. Přestože měly být už dávno zlikvidované, jejich sanace se stále jen oddalují. Pro stát to není priorita. Počítá s tím, že je bude řešit nejméně do roku 2042. Podle odborníků ale i tento letopočet zůstane jen číslem na papíře a toxickými látkami znečištěné lokality budou Česko trápit ještě déle.
Příběh starých ekologických zátěží se začal psát za minulého režimu ve státních podnicích. V oblasti chemického, těžkého či těžebního průmyslu. S likvidací nebezpečných odpadů a ochranou přírody si tehdejší podniky nedělaly takovou hlavu jako nyní. V devadesátých letech se v rámci privatizace stát zavázal, že staré ekologické zátěže zlikviduje, podle principu „znečišťovatel platí“, a tím znečišťovatelem byly státní podniky.
Jenže stát to řeší jen v omezené míře. Dokládají to zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu z let 2017 a 2023. Dodnes v Česku je 504 lokalit znečištěných v době socialismu, které je potřeba sanovat.
„Ve čtvrtině z těchto lokalit sanace ještě ani nezačala. Přitom tam hrozí šíření kontaminace a prodražování jednotlivých sanačních opatření,“ upozornil v debatě HN Miloslav Kala, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ).
K prodražování může vést takzvané ochranné sanační čerpání, tedy zabezpečení lokalit tak, aby se z nich kontaminace nešířila. K tomu stát v případech, kdy ještě neprovedl sanaci, často sahá. „Jde především o ochranu podzemních a povrchových vod pomocí čerpání podzemních vod a jejich dekontaminace,“ popsal v debatě Jiří Unčovský, prezident výkonné rady Asociace sanačních společností. Ročně toto čerpání stojí desítky milionů korun. Například v ostravské lokalitě Koksovny Jan Šverma tato opatření trvají nepřetržitě již 25 let. Jen v tomto případě ministerstvo financí zaplatilo již zhruba 190 milionů korun.
Na dokončení sanace starých ekologických zátěží musí podle Kaly stát vydat ještě více než 90 miliard korun. Doposud za ně zaplatil zhruba 67 miliard korun.
Právě peníze jsou také důvod, proč se sanacemi stát otálí. Penězi ze zvláštních účtů, jejichž příjmem jsou zejména dividendy polostátního ČEZu, si vlády dlouhodobě pomáhají při snižování schodkového státního rozpočtu. Na sanace starých ekologických zátěží zbývá jen menší část z nich. Podle zjištění NKÚ v letech 2018 až 2022 na těchto účtech bylo k dispozici každoročně 2,5 miliardy korun, na staré ekologické zátěže z toho ale šlo jen zhruba 35 procent. Například v roce 2022 vláda schválila převod 24 miliard korun do státního rozpočtu a v roce 2023 dokonce 54 miliard korun.
Na poslední zprávu NKÚ ministerstvo financí reagovalo nesouhlasem. V průměru se podle něj tempo zadávání příslušných veřejných zakázek v posledních letech zvýšilo. A podle něj neplatí ani to, že ochranné sanační čerpání nutně prodražuje sanace. V některých případech totiž díky nim může dojít k přirozenému odbourávání kontaminace a sanace už pak není potřeba.
Pozvání do debaty HN ministerstvo financí odmítlo.
Pro staré ekologické zátěže byly státem stanoveny garance, tedy jakou maximální částku na jejich sanaci stát dá. Podle NKÚ hrozí, že poroste počet lokalit, kde dojde k vyčerpání těchto garancí ještě před konečnou sanací. Zároveň existuje riziko žalob na stát, zejména ze strany současných vlastníků znečištěných lokalit.
Odpovědnost za financování jejich sanací nese ministerstvo financí, které ji převzalo po zrušeném Fondu národního majetku ČR začátkem roku 2006.
Odborným garantem sanací je ministerstvo životního prostředí. „Ministerstvo životního prostředí v tom hraje trochu druhé housle. Odpovědnost je čistě na ministerstvu financí, které vypracovává plán prací a objednává veřejné zakázky,“ sdělil při debatě David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí. Aktuálně se tam tomu věnují jen tři pracovníci. Na ministerstvu financí zhruba patnáct.
„Za mě je také chyba, že se sanace plánují z roku na rok a neexistuje u nich třeba pětiletka,“ dodal Surý.
Miloslav Kala uvedl, že s rychlostí sanací je hrubě nespokojen. „Kdyby existovalo alespoň jasné usnesení vlády, která by řekl, že to budeme dělat dalších dvacet let, ale ani to není. Vláda je s tím stavem vlastně spokojená,“ upozornil Kala.
Podle Unčovského je potřeba změnit celou koncepci garancí odstraňování ekologických škod. „Za posledních deset let ministerstvo financí vynakládá průměrně něco přes 800 milionů korun na vypořádávání těchto závazků. Tímhle tempem to budeme dělat dalších 50 let,“ upozornil Unčovský.
Problém podle něj mimo jiné je, že smlouvy na státní garance v drtivé většině nemají invlační doložku. Přitom uzavírány byly v 90. letech a průměrná roční inflace je kolem 4,6 procenta, takže stát nic nenutí k tomu, aby s řešením problému zrychlil, spíš naopak.
„Závazky z 90. let by měly být 4,5 krát větší, aby odpovídaly inflaci a dnešním cenám,“ řekl Unčovský.
Původně také byly smlouvy uzavírány tak, že se o sanační práce staral vlastník pozemků, tedy připravoval projekty či vyhlašoval výběrová řízení. To dnes dělá ministerstvo financí. Podle účastníků debaty za zvážení stojí, zda by tyto činnosti opět neměly přejít na vlastníky pozemků.
Kdyby mělo Česko sanace hotové, uvolnilo by se tím podle Unčovského spoustu brownfieldů, na kterých by mohly vznikat další projekty. „Mohla to být příležitost například pro gigafactory na severní Moravě. Lidé by ji na takovém místě určitě odmítali méně, než když má vzniknout na zelené louce.
Partnerem debaty je Asociace sanačních společností z. s.
zdroj: https://archiv.hn.cz/c1-67404350-resime-elektromobily-a-obnovitelne-zdroje-pritom-jsme-se-nezbavili-ekologickych-zatezi-z-doby-socialismu?fbclid=IwY2xjawKT559leHRuA2FlbQIxMQBicmlkETBHY25GbWkycFFvT25peVpDAR7wsGiCzBns-fwGZQlZVFVquCia80tNZUvhuszO6-3O5ebKgYsx8ADULfXdyw_aem_fM_eK3o3p4tNnhBn6KJ3xg
Stát selhává v likvidaci starých ekologických zátěží. „Tisíce kontaminovaných míst po republice pro něj nejsou téma,“ říká Unčovský.
Stát měl staré ekologické zátěže – tisíce toxických míst v Česku, potenciálně s karcinogenními látkami – vzniklé za minulého režimu zlikvidovat nejprve do roku 2006, posléze do roku 2017. Dnešní odhady počítají až s rokem 2042, a ani tohoto termínu stát nejspíš nedosáhne, říká v rozhovoru pro INFO.CZ Jiří Unčovský z Asociace sanačních společností (ASS).
Podle Unčovského není pro vládu likvidace těchto kontaminovaných míst téma – navzdory tomu, že se jedná o riziko pro veřejné zdraví. „Bohužel jsme ve stavu, kdy ani po třiceti letech není problém starých ekologických zátěží vyřešený a státu chybí koncepce, peníze i vůle tyto škody likvidovat,“ doplňuje Unčovský, podle kterého likvidace, pokud se přístup státu nezmění, potrvá ještě několik dekád.
Že stát v likvidaci starých ekologických zátěží selhává, nedávno konstatoval i Nejvyšší kontrolní úřad, podle kterého je „proces pomalý a málo účinný“.
Kdo je za odstraňování ekologických zátěží zodpovědný? Proč stát riskuje masivní soudní spory? A jak zabránit případům šíření kontaminované zeminy? Poslechněte si celou epizodu.
Zdroj: www.info.cz
Odstraňování ekologických zátěží způsobených někdejšími státními podniky před jejich privatizací je stále pomalé a podle dnes zveřejněné zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) nezrychlilo ani v posledních letech.
Existují i místa, kde sanace ani nezačala. Stát už přitom za likvidaci starých ekologických zátěží zaplatil 66,2 miliardy korun. Ministerstvo financí v reakci na závěry kontroly uvedlo, že v letech 2017 až 2022 výrazně zvýšilo počet zahájených zadávacích řízení na odstranění zátěží. K závěrům NKÚ podalo několik námitek.
Odstraňování starých ekologických zátěží začalo v roce 1991. V době kontroly NKÚ stále nebylo ukončeno 120 z 327 uzavřených ekologických smluv, tedy více než třetina.
Ministerstvo financí zamýšlelo proces likvidace ekologických zátěží od roku 2018 výrazně urychlit a dokončit jej do konce roku 2028. To se však podle NKÚ nestane, protože přijatá opatření nebyla účinná. Stále existují dokonce lokality, ve kterých sanace ani nezačala. Podle posledních odhadů ministerstva budou staré ekologické zátěže odstraňovány nejméně do roku 2042.
Pomalé tempo ilustrují kontroloři na příkladu ropné laguny Ostramo. Ekologická smlouva byla uzavřena v roce 1997. Kaly se začaly odstraňovat a likvidovat v létě 2004. Navazující sanace kontaminovaných zemin v blízkosti lagun je stále v přípravné fázi, skončit by měla v roce 2032, tedy 35 let od uzavření smlouvy.
Důsledkem pomalého tempa je růst výdajů státu. Prodražují ho takzvaná povinná ochranná sanační čerpání. Jde o dočasné opatření, které má do doby definitivní sanace zabránit šíření kontaminace podzemními vodami do okolí. NKÚ zjistil, že toto dočasné opatření trvalo v devíti lokalitách přes deset let a například v lokalitě Koksovna Jan Šverma dokonce 25 let.
Se závěrem, že odstraňování starých zátěží v posledních letech nezrychlilo, nesouhlasí ministerstvo financí. "Během sledovaného období 2017 až 2022 ministerstvo financí zahájilo 78 otevřených zadávacích řízení, což je výrazný nárůst proti 59 v období 2011 až 2016, které prověřovala předešlá, obdobně zaměřená kontrola NKÚ," uvedl mluvčí resortu Filip Běhal. V průměru se podle něj ročně zahájilo zhruba 16 řízení proti deseti v předchozích pěti letech. Tempo zadávání příslušných veřejných zakázek se tak zvýšilo o více 60 procent, uvedlo ministerstvo.
Podle ministerstva také paušálně neplatí, že by pozdější sanace znamenala vyšší náklady na její odstranění. "Na řadě lokalit plynutím času dochází v přírodním prostředí k přirozenému odbourávání kontaminace," uvedl Běhal.
Přestože mělo ministerstvo financí v kontrolovaných letech 2018 až 2022 pro urychlení odstraňování starých ekologických zátěží na zvláštních účtech každoročně 2,5 miliardy Kč, vynakládalo v průměru 35 procent této částky, uvádí NKÚ. Kontroloři v této souvislosti upozorňují na to, že v budoucnu může být peněz nedostatek. Důvodem jsou nestabilní a kolísavé příjmy, tvořené především dividendami polostátní skupiny ČEZ, a také fakt, že od roku 2019 se část těchto peněz každoročně převádí do státního rozpočtu.
Při uzavírání ekologických smluv se stát nabyvatelům privatizovaného majetku zavázal uhradit náklady na odstranění ekologické zátěže do předem stanovené výše. Podle zjištění NKÚ však v dubnu 2023 nepostačovala státní garance na pokrytí potřebných výdajů u 16 lokalit. V 15 případech tak byly sanační práce zastaveny, omezeny, případně vůbec nezačaly. V jednom případě hradil pokračování sanace sám nabyvatel privatizovaného majetku.
I po převodu peněz do státního rozpočtu zbývá podle ministerstva financí na privatizačních účtech dostatečný zůstatek k pokrytí ekologických závazků států. "V případě, že by suma na těchto účtech nebyla dostatečná, umožňuje výše zmíněný zákon 'zpětné' převedení potřebných prostředků naopak ze státního rozpočtu na privatizační účty," uvedl mluvčí resortu. Nemůže se proto podle ně stát, že by ministerstvo nemělo peníze na uhrazení závazků.
Zdroj: NKÚ a Ekolist
Česká inspekce životního prostředí zahájila šetření v případu navážení odpadní zeminy v lokalitě developerského projektu Fontána 5 v obci Trnová.
Dle zjištění ČIŽP bylo na předmětnou lokalitu navezeno enormní množství odpadních zemin, které byly na větší části dotčených pozemků rozhrnuty do rozlohy přibližně 18 hektarů. Tyto terénní úpravy jsou, vyjma budování komunikací, v dané lokalitě prováděny bez stavebního povolení.
Inspekce proto podala dne 8. 2. 2024 příslušnému stavebnímu úřadu podnět k okamžitému přijetí opatření k zastavení nepovolených terénních úprav v dotčené lokalitě a k zahájení řízení o odstranění nepovolených terénních úprav. ČIŽP dále zahájila kontrolu se všemi společnostmi, které do Trnové doposud navážely zeminu, přičemž je upozornila, že ukládání odpadních zemin v této lokalitě je v rozporu se zákonem.
Během kontroly v Trnové byly mj. identifikovány plochy, na které měla být navážena odpadní zemina pocházející z areálu bývalé továrny na nátěrové hmoty Tebas na Praze 9. Vzorky těchto zemin byly odebrány a odeslány do akreditované laboratoře k rozborům na obsah kontaminujících látek. Jakékoli závěry týkající se složení zeminy bude možné sdělit až po provedení příslušných kontrolních úkonů a analýze vzorků. Proběhlo také podrobné zaměření celé lokality inspekčním dronem.
Zdroj: ČIŽP
