REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Středočeská Nelahozeves není jen rodištěm skladatele Antonína Dvořáka, ale také městečkem, v jehož katastru se v minulosti do země ukládaly odpadní látky z nedalekých průmyslových závodů. Sudy s volně vytékajícími styrenovými smolami jsou již vybuchlou bombou pro spodní vody a ovlivňují kvalitu života lidí v širokém okolí. Soud konečně rozhodl o tom, že sudy musí zmizet. Realizace je ale na státních orgánech ochrany životního prostředí, kterým se zatím do akce moc nechtělo.
Stoupám nenápadnou lesní cestou vzhůru od silnice mezi nelahozevským zámkem a místní částí Hleďsebe. Planina, na které se po chvíli vynořuji z porostu, láká svým svěžím prostorem k rozběhu, což se mi zprvu nechce, nicméně opodál slyším zvuk vytočených motokrosových motorů, a tedy přece jen upaluji jejich směrem.
Scenérie, která se mi naskytne na okraji nepřirozené prolákliny je vskutku bizarní – chlapci na terénních motorkách krouží přes dolík, aby vzápětí přes jeho okraje vyskakovali na louku. Pod zubatými koly motorek vždy něco zapraská a odfoukne povědomým zvukem kapaliny vytlačované z nádoby malým otvorem.
Dostal jsem se na místo uskladnění tisíců sudů se styrenovými smolami. Měly už dávno zmizet, ale nepochopitelnou natvrdlostí odpovědných orgánů se jejich obsah dál vsakuje do půdy.
„Proč chodit na komára s bazukou?“ pokládá řečnickou otázku starosta Nelahozevsi Jakub Brynda, který se už řadu let snaží sudy s jedem definitivně dostat ze „svého“ katastru. Naráží s ní na typický český problém dělání jednoduchých věcí co možná nejsložitěji – místo aby odpovědné orgány, zejména Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), konaly, přehazovaly si dosud sudy s jedy jako radioaktivní brambor.
O co vlastně v Nelahozevsi jde? Kauza se týká skládky nebezpečného odpadu, kde byly v minulosti (především mezi 60. a 80. lety minulého století) uloženy tisíce sudů se styrenovými smolami – vedle dalších chemikálií z výroby bývalého státního podniku Kaučuk.
Tyto sudy, původně počítané na více než 20 tisíc kusů, jsou dnes částečně odstraněny (přibližně 16 tisíc zbývá) a mnohé z nich jsou v havarijním stavu, tedy poškozené a děravé.
Únik chemikálií z nich již probíhá. Místní obyvatelé i představitelé obce upozorňují na skutečnost, že z takto poškozených sudů neustále vytékají látky, které kontaminují podzemní vody.
Situace je doložena pravidelným monitoringem, který v některých případech ukazuje nadlimitní koncentrace škodlivých látek ve studních. „Skládka je na kopci, takže lidem dole pod ním desítky let zarůstají studny, protože se je bojí používat,“ potvrzuje neveselou skutečnost starosta obce.
Odstraňování skládky styrenových smol z dob komunismu začalo v roce 2019 na základě veřejné zakázky ministerstva financí. Už o rok později ale byly práce přerušeny – ukázalo se totiž, že rozsah skládky je mnohem větší, než jaký předpokládal projekt.
Od té doby sanace stojí. Skládka je vytěžena zhruba ze třetiny, zbylých přibližně 16 tisíc sudů zůstává v zemi a odpovědné orgány se dosud přely o tom, zda jde o starou ekologickou zátěž, což je stanovisko ČIŽP a Středočeského kraje, anebo o ekologickou havárii, což je zákonný terminus technicus pro akutní stav vyžadující neprodlený zásah.
V polovině února Krajský soud v Praze rozhodl, že v daném případě se skutečně jedná o havarijní stav. Z toho vyplývá, že do 30 dnů od právní moci rozsudku (tedy od doručení jeho písemného vyhotovení) musí buď Krajský úřad Středočeského kraje, nebo Česká inspekce životního prostředí zahájit řízení o uložení opatření k nápravě, a to původci závadného stavu.
S ohledem na to, že žaloba směřovala toliko k uložení povinnosti konat (k ničemu jinému ze zákona vést ani nemohla), bude na Krajském úřadu Středočeského kraje, resp. ČIŽP určit, jaká opatření a komu budou ve věci ukládána.
Soud současně konstatoval, že havárií není samotná existence skládky, nýbrž skutečnost, že postupem sanačních prací došlo ke zhoršení stavu vod. Zároveň odmítl argumentaci žalovaných orgánů (ČIZP a Středočeský kraj), že v případě sanace starých ekologických zátěží nemůže dojít ke vzniku havárie.
Podle soudu došlo v důsledku sanačních prací minimálně k závažnému ohrožení jakosti povrchových a podzemních vod (po zahájení sanačních prací pak i k jejich zhoršení), což naplňuje definiční znaky havárie ve smyslu § 40 odst. 2 vodního zákona.
Následkem havárie je potom stálé (minimálně) ohrožení jakosti povrchových a podzemních vod, jelikož je stavební jáma nadále nezabezpečená a odkrytá.
Na Krajském úřadu Středočeského kraje se před pár dny konalo pracovní jednání za účasti zástupců Ministerstva financí ČR, České inspekce životního prostředí, obce Nelahozeves a města Kralupy nad Vltavou.
„S ohledem na danou situaci jsme však svolali pracovní jednání dotčených stran, abychom se navzájem informovali a nastínili případné možnosti dalšího řešení. Máme zájem na tom, aby se v dané věci konalo, je však zřejmé, že vše musí proběhnout podle zákonných postupů a lhůt,“ uvedla radní Jindřiška Romba.
„Je jasné, že další prodlevy povedou jen k prohlubování problému, který bude stejně nutné vyřešit. A samozřejmě také zaplatit. Jestliže před pěti lety byla sanace skládky vyčíslena na 200 milionů korun, dnes už jsme na půl miliardě,“ upozorňuje starosta Nelahozevsi Jakub Brynda.
Při předpokládané snaze ČIŽP bránit se rozsudku kasační stížností, v jejímž rámci může žádat o přiznání odkladného účinku (tj. posečkání se lhůtou pro plnění povinnosti stanovené rozsudkem), se dají totiž dají očekávat další průtahy.
Do neoploceného areálu zasazeného v malebné krajině severního Povltaví přitom kromě motorkářů o víkendech dál chodí na vycházky rodiny se zvědavými dětmi a psy.
„Když se na silnici vylije benzin z havarované cisterny, zavoláte hasiče. Když se v přírodě objeví havárie takového rozsahu jako tady, je to práce pro armádu,“ dává logický návod na provizorní okamžité řešení akutní havarijní situace Jakub Brynda.
Těleso zčásti vytěžené skládky, včetně lagun, není momentálně nijak zabezpečeno proti vniknutí, je pouze obehnané páskou.
Nedávno provedená analýza hydrogeologa Petra Dosoudila, který měření prováděl na objednávku obce, navíc prokázala vysoké nadlimitní koncentrace i v lagunách, které se v nezakrytém tělese skládky vytvořily a v nichž se dešťová voda mísí s černou smolou, vytékající ze svrchní vrstvy částečně obnažených a zkorodovaných sudů.
Pravidelně se měří též koncentrace látek ve třech vybraných studnách v ulicí Pod Strání. Zde monitoring sice poškození vod dosud neprokázal, obec ale nedávno nechala odebrat vzorky vody v celé ulici, přičemž u čtyř z nich byly naměřeny nadlimitní hodnoty látek pocházejících ze skládky, a to do úrovně pětinásobku limitu.
Styren je jedním z nejpoužívanějších monomerů v chemickém průmyslu. Slouží jako klíčová surovina pro výrobu polystyrenu, akrylonitril-butadien-styrenového (ABS) kaučuku a dalších polymerních materiálů. Jako těkavá organická látka se může postupně uvolňovat do ovzduší, přispívat k tvorbě fotochemického smogu a reagovat s oxidy dusíku za vzniku sekundárních polutantů, například ozonu. Dalším rizikem je možná kontaminace podzemních a povrchových vod.
Pokud teplota styrenu překročí 32°C, polymerizace se může stát nekontrolovatelnou, což výrazně zvyšuje riziko exploze, a to i v případě, že je stabilizován. Z tohoto důvodu se doporučuje skladovat styren při teplotě pod 25°C.
Styren má negativní vliv na nervový systém člověka, přičemž vyšší expozice může způsobit bolesti hlavy, poruchy vidění či křeče. Dlouhodobé vystavení styrenu může vést k poškození jater, ledvin, krve, imunitního a nervového systému.
zdroj. INFO.CZ
https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/jedy-zakopane-v-zemi-u-nelahozevsi-by-mely-konecne-zmizet-rozhodl-soud-mic-je-na-strane-cizp-a-kraje?fbclid=IwY2xjawKT5yJleHRuA2FlbQIxMABicmlkETBHY25GbWkycFFvT25peVpDAR5yUTZlrm3ARCHS9fQY-2NxZCQwc9QyAgp9rpMUtXhlf47lWh26VrpkP4Q_ew_aem_io5-NbmWtHCbCka27rz1jA
