Současná debata k tématu zjištěné staré ekologické zátěži na území Národního parku Šumava v oblasti bývalého vojenského prostoru Prášily – Zhůří pouze potvrdila fakt, na který nejenom naše asociace upozorňuje již dlouhodobě. Na území celé České republiky se nacházejí tisíce míst se starou ekologickou zátěží, jejichž průzkum, popis rizik z nich vyplývajících a případně jejich náprava a likvidace probíhají pomalu a neefektivně.
Nechceme zlehčovat rizika vyplývající z prvotních průzkumů této lokality, ale pokud nebyla zastižena kontaminace podzemních vod, měl být zvolen další postup tak, aby respektoval ustálenou legislativní a metodickou praxi v oblasti starých ekologických zátěží. V obdobných případech se totiž běžně postupuje tak, že prvním krokem je detailní průzkum kontaminované lokality včetně zpracování analýzy rizik dle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí. Jestliže jsou zjištěna, identifikována a kvantifikována rizika pro člověka a životní prostředí, je buď zpracována studie proveditelnosti nebo je přikročeno k projektové přípravě nápravných opatření (sanace) s cílem eliminovat zjištěná rizika.
Výše zmíněná kauza je ale jen špičkou ledovce a poukazuje především na neutěšený stav řešení kontaminovaných lokalit na území České republiky. Tato místa jsou evidována v databázi SEKM (Systém evidence kontaminovaných míst). Z celkového počtu více než 10 tisíc lokalit v této databázi SEKM je více než 7 tisíc lokalit v kategoriích P3 a P4, což znamená, že k daným místům není dostatek informací pro hodnocení rizik z předpokládané kontaminace, nelze tedy vyloučit nutnost nápravných opatření, a podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí je nutný průzkum kontaminace. Základní alarmující aspekt celého procesu řešení starých ekologických zátěží na území ČR je tedy fakt, že u 70 % identifikovaných a evidovaných potenciálně kontaminovaných míst nelze určit míru rizika z této kontaminace vyplývající.
Další neutěšenou situaci představuje proces odstraňování starých ekologických zátěží, kde je stát smluvně vázán jejich provedením a financováním a realizuje jej již od roku 1991 a současnosti nelze ani zdaleka mluvit o jeho řádném dokončení. Stát uzavřel s nabyvateli kontaminovaného majetku smlouvy, jimiž jim garantoval odstranění ekologických škod za více než 175,5 miliard Kč. Ke konci roku 2025 je (dle dat zveřejněných Ministerstvem financí) výše finanční garance ukončených smluv 47,5 miliard Kč, aktuální výše finančních garancí je 128 miliard Kč a v smlouvách na realizaci sanací bylo vázáno 45 miliard Kč. Je tak patrné, že po více než 34 letech od zahájení procesu odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací není tento ani zdaleka před řádným dokončením.
Vážnost situace potvrzují i závěry kontrolních zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu, který proces vypořádání ekologických závazků státu pravidelně kontroluje. V posledních deseti letech Nejvyšší kontrolní úřad provedl v této věci 2 kontrolní akce, a to v roce 2017 pod číslem 17/04 a v roce 2023 pod číslem 23/01. V obou těchto zprávách se objevují zjištění, že proces vypořádání ekologických závazků státu je pomalý, neefektivní a málo účinný, zdlouhavý proces má negativní dopad na růst výdajů státu, stát nedostatečně využívá disponibilní finanční prostředky pro řádné vypořádání ekologických závazků atd, a upozornění na řadu dalších rizik.
Je nejvyšší čas vnést do veřejné i odborné debaty téma starých ekologických zátěží a kontaminovaných míst na území České republiky, a přijmout taková vhodná systémová opatření, aby v co možná nejkratší době byl zajištěn účinný, efektivní, rychlý a ekonomicky únosný model pro realizaci nejen průzkumů a posouzení identifikovaných kontaminovaných míst, ale také pro provedení skutečných opatření k nápravě u těch lokalit, kde bude zjištěno ohrožení prioritních zájmů ochrany veřejného zdraví a ochrany životního prostředí.
