Problematika nakládání s kontaminovanými místy v České republice dlouhodobě vykazuje zásadní systémové slabiny, které se naplno projevují mimo jiné při povolování a realizaci staveb. Přestože jsou údaje o kontaminovaných územích pravidelně shromažďovány a využívány v územním plánování, dosud chybí ucelený právní rámec, jenž by jasně stanovil pravidla pro stavební činnost na zatížených pozemcích a zajistil účinnou ochranu zdraví obyvatel, životního prostředí i veřejných rozpočtů. Výsledkem je prostředí právní nejistoty, ve kterém se rizika spojená se starými ekologickými zátěžemi často přenášejí na obce či budoucí vlastníky nemovitostí. Tento článek se proto zabývá hlavními systémovými nedostatky současného přístupu, jejich dopady v praxi a možnostmi nápravy v kontextu nové evropské legislativy.
